Hypermobilita - dar nebo prokletí

12. 05. 2017

Většina populace dříve či později začne naříkat na zkrácené svaly a zatuhlé klouby. Přitom se ale potkáváme lidmi, kteří si bez problémů dají nohu za krk nebo udělají provaz a ani přitom nejsou profesionálními akrobaty či gymnastkami. Někdo je obdivuje, jiný jim závidí. Opravdu jsou na tom lépe?

Hypermobilita je v užším kontextu chápána jako zvýšení rozsahu kloubní pohyblivosti. V širším pojetí jde o změny vaziva obecně, což má dopad na lidský organismus v mnoha směrech. Nejedná se v pravém slova smyslu o nemoc,  hovoříme o snížené kvalitě vazivové tkáně. Příčinou je především nesprávné poměrové zastoupení jednotlivých typů kolagenu.

KD Mlejn

Jak může hypermobilita vypadat?

Hypermobilita může být lokální – většinou se jedná o kompenzační reakci na nějakou patologii. Může se objevit po úrazu (výrony kotníků, vykloubené rameno…), může být reakcí na vadný pohybový stereotyp (jednostranně vykonávaná pracovní činnost…), může být důsledkem nevhodně kompenzované sportovní aktivity.

V dnešní době se bohužel velmi často setkáváme s konstituční hypermobilitou. Jedná se o postižení vaziva v celém těle. Klienti často přicházejí s podobnou diagnózou od lékaře nebo jsou si sami vědomi toho, že jsou více ohební a protažení než ostatní. Konstituční hypermobilita je nezřídka doprovázena bolestmi svalů a kloubů, ale i poruchami trávení a v neposlední řadě bývá spojována i s psychickými obtížemi.

A hned máme důvody, proč cvičit i v případě, kdy si člověk bez problému „hodí nohy za hlavu“. Hypermobilní klouby jsou více namáhány decentrací, hrozí dřívější výskyt artrózy. Navíc především kvůli větší unavitelnosti je přetěžován svalově šlachový aparát a objevují se například úponové bolesti.

hypermobilita

Co mají hypermobilici dělat jinak?

Ačkoli jedinců s konstituční hypermobilitou přibývá, málokdy jsou poučeni o správném „režimu používání svého těla“.

Pro každého hypermobilního jedince je důležité kvalitně vedené cvičení, nejlépe se zaměřením na zvýšení objemu svalové hmoty, zvětšení svalové síly a zlepšení koordinace provádění pohybů. Návštěvy posilovny jsou jistě vítány, cviky by však měly být zaměřeny na kvalitu, nikoli kvantitu (a to i přes to, že viditelné výsledky na sebe dají chvíli čekat). Ideálním cvičením je pilates, které je svými principy již od základu orientováno ku prospěchu věci.

Velmi diskutabilní je otázka strečinku u takto „vybavených“ jedinců. Před sportovní aktivitou by měl proběhnout strečink dynamický – provádíme pohyby svým charakterem podobné činnosti, kterou budeme vykonávat. Hypermobilní člověk by si měl dávat pozor na rozsah pohybu, klidně ho i lehce omezit. I během sportovní aktivity je nutná neustálá kontrola kloubních rozsahů – nechceme klouby zatěžovat v extrémních polohách a zvyšovat tak riziko úrazu. Po tréninku podle mnoha fyzioterapeutů strečink jako takový nutný není. V případě, že cítíme větší svalovou únavu, vyplatí se svaly proklepat, uvolnit například hlazením a podobně.

Díky zvýšení pohybové aktivity se často upraví i ostatní symptomy doprovázející konstituční hypermobilitu.

Kde se můžete o hypermobilitě dozvědět více?

Autorka článku Bc. Anna Gabrielová se této problematice věnuje v průběhu svého studia fyzioterapie. V myPilates vede jednou ročně odborný seminář Jak vyzrát na hypermobilitu. Pokud u něj není uveden termín, můžete nás kontaktovat na monika@mypilates.cz, kde vám sdělíme více informací.

 

(Za laskavé poskytnutí ilustračních fotografií děkujeme KD Mlejn. Autor: Vojtěch Brtnický)